Příjem železa rostlinou probíhá mladými částmi kořenového systému, a to převážně jako Fe2+, Fe3+ nebo ve formě Fe-chelátů. Jeho příjem antagonisticky ovlivňují Cu2+ > Ni2+ > Co2+ > Zn2+ > Cr2+ > Mn2+. V buňce je převáděno na chelátovou formu nebo je ve vnějším prostředí v chelátové vazbě a soutěží s endogenními chelátory, případně do buňky proniká chelát celý.
V rostlině se železo pohybuje většinou ve formě chelátů. Pohyblivější jsou cheláty Fe²⁺. Fe²⁺ je však snadno oxidován na Fe3+, v chelátu se uvolní a zůstává v metabolicky neaktivní formě ve volných prostorách pletiv. To pak vede k indukované chloróze.
Rostlina sama vylučuje chletátotvorné látky, které jsou využívány na vazbu těžkých kovů přítomných v půdním roztoku (Cu, Zn). Velmi významné je konkurenkční působení iontu Ca2+ na příjem železa. V silně vápenatých prostředích přítomný vápník omezuje příjem Fe a zesiluje chlorózu. S tím silně souvisí i vliv pH společně s vysokým obsahem Ca2+ podmiňuje srážení i oxidaci Fe2+ na Fe3+ a ve vodivých pletivech se tvoří nerozpustné soli železitých fosfátů. Podobný účinek na srážení Fe má i HCO3- a OH-, které vedou ke vzniku Fe(OH)2. Intenzívní příjem NO3- snižuje příjem Fe pravděpodobně proto, že při redukci nitrátu vznikají OH-, které alkalizují buněčnou šťávu. Naopak NH4+ kationt příjem Fe podporuje v důsledku snížení pH.
Vlastní pohyb železa a jeho distribuce v rostlině je velmi malý. Proto se příznaky deficience objevují u mladých listů, zatímco starší listy a tkáně jsou zelené. Mladé části rostlin jsou tak závislé na nepřetržitém dodávání Fe. Pravděpodobně nejvýznamnější forma, ve které je železo transportováno, je u vyšších rostlin citrát železnatý.
Většina přijatého železa se soustřeďuje do chloroplastů, kde dosahuje až 90% celkového Fe listu. Zde je chelátově vázané.
K nedostatku železa v rostlině a ke vzniku chlorózy může docházet při interakcích železa s jinými kovy, vyvázáním železa v rostlině fosfátem nebo na bazických substrátech v důsledku vysokého poměru K:Ca. Jeho obsah v rostlinách lze zvýšit použitím synteticky vyráběných chelátů železa. Železo se dostává přímo do listu a může v relativně krátké době zmírnit nebo odstranit chlorózy způsobené z nedostatku železa nebo z nevhodného pH (>6,5). Zvláště ve vodách vápenatých je léčení chloróz i pomocí chelátů obtížnější, poněvadž může být způsobené také nedostatkem dalších kovů.

Projevy nedostatku železa:

Příznaky deficience železa se projevují u většiny rostlin podobně. Mladší listy se vyznačují chlorotickým blednutím interkostálních polí, zatímco pletivo bezprostředně sousedící s nervaturou si ponechává normální zabarvení a liší se ostře jako zelená síť nebo ve formě zelených podélných pruhů od světle zeleného až žlutavého podkladu listu. Na rozdíl od nedostatku hořčíku, který vede k podobným příznakům na starších listech, lze nedostatek železa pozorovat vždy na nejmladších listech. Při silnějším nedostatku Fe se ztrácí u listů postupně chlorofyl až celý list dostává zabarvení slonoviny.